POUTNÍK
Dnů jarních vzduch
zpit líbá luh,
jenž barvou zpívá
a bytost mou
jak ozvěnou
sny rozechvívá.
Můj sivý zrak
jak s nivy pták
pod oblak vzlétá;
sním o dnu zlém
i blaženém,
jež Osud splétá.
Vším spokojen,
co dá mi den,
jdu bez váhání;
vím, země jsem
jen poutníkem,
až zemdlím, usnu na ní.
82