POD NEVIDITELNÝM DROBNOHLEDEM
Když se skláním před globem
sleduji jako v magické kouli
divy kaleidoskopu,
města v něm vrou jako v kotli,
továrny volají dělnictvo k práci,
aby vyráběli v nich příští dobu,
v kancelářích zahajují střelbu psací stroje,
zprávy startují v dálku,
hydroaviony brázdí modř jako orli,
neb jak dětské kočárky oblaků,
rychlovlaky soupeří s nimi,
z velryb se staly zámořské parníky,
člověk chce předstihnout člověka,
rád by byl při křtu Nového Světa,
jehož embryo dosud spí v sopce,
tajemně se připravuje,
zatímně telegrafují seismoskopy zemětřesení,
běsní revoluce a války,
až se číše naplní,
promluví hvězdy,
pak vyvstane kýžené jitro,
jež v slunečném náručí věnuje lidstvu
lepší zítřek.
Tehdy se sdruží ruce budoucích lidí
jak květy v svatebním vínku
8