POD NEVIDITELNÝM DROBNOHLEDEM

Emanuel Lešehrad

POD NEVIDITELNÝM DROBNOHLEDEM
Když se skláním před globem sleduji jako v magické kouli divy kaleidoskopu, města v něm vrou jako v kotli, továrny volají dělnictvo k práci, aby vyráběli v nich příští dobu, v kancelářích zahajují střelbu psací stroje, zprávy startují v dálku, hydroaviony brázdí modř jako orli, neb jak dětské kočárky oblaků, rychlovlaky soupeří s nimi, z velryb se staly zámořské parníky, člověk chce předstihnout člověka, rád by byl při křtu Nového Světa, jehož embryo dosud spí v sopce, tajemně se připravuje, zatímně telegrafují seismoskopy zemětřesení, běsní revoluce a války, až se číše naplní, promluví hvězdy, pak vyvstane kýžené jitro, jež v slunečném náručí věnuje lidstvu lepší zítřek. Tehdy se sdruží ruce budoucích lidí jak květy v svatebním vínku 8