Žebráka stesk.
Není v světě nad žebráka
Bídnějšího nebožáka;
TenTen, co léhá do peří,
Nezkusil a nevěří.
Na svých rejdit, kliky tříti,
Zimou třást se, hlady mříti;
TenTen, co léhá do peří,
Nezkusil a nevěří.
Přijdu-li kam do vsi, v město,
Psů se na mne sběhne se sto;
TenTen, co léhá do peří,
Nezkusil a nevěří.
Ondy přijda do stavení:
„Prosím, Pámbíček odmění!“
TenTen, co léhá do peří,
Nezkusil a nevěří.
14
Hospodyň jak lítá saně:
„Tu ochlasto, cucej z dlaně!“
TenTen, co léhá do peří,
Nezkusil a nevěří.
Buchne dveřmi, ruku raní,
Bože! Bože! spomeň na ni!
TenTen, co léhá do peří,
Nezkusil a nevěří.
Však se dobře tak mi děje,
Že mi šatem vítr věje,
TenTen, co léhá do peří,
Až to zkusí, uvěří.
Kdo si stele lůžko z trní,
Tomu v noci hlava brní;
TenTen, co léhá do peří,
Až to zkusí, uvěří.
15