Žebráka stesk.

Žebráka stesk.
Není v světě nad žebráka Bídnějšího nebožáka; TenTen, co léhá do peří, Nezkusil a nevěří. Na svých rejdit, kliky tříti, Zimou třást se, hlady mříti; TenTen, co léhá do peří, Nezkusil a nevěří. Přijdu-li kam do vsi, v město, Psů se na mne sběhne se sto; TenTen, co léhá do peří, Nezkusil a nevěří. Ondy přijda do stavení: „Prosím, Pámbíček odmění!“ TenTen, co léhá do peří, Nezkusil a nevěří. 14 Hospodyň jak lítá saně: „Tu ochlasto, cucej z dlaně!“ TenTen, co léhá do peří, Nezkusil a nevěří. Buchne dveřmi, ruku raní, Bože! Bože! spomeň na ni! TenTen, co léhá do peří, Nezkusil a nevěří. Však se dobře tak mi děje, Že mi šatem vítr věje, TenTen, co léhá do peří, Až to zkusí, uvěří. Kdo si stele lůžko z trní, Tomu v noci hlava brní; TenTen, co léhá do peří, Až to zkusí, uvěří. 15