Zatoužení jinocha.

Zatoužení jinocha.
Věje májový větříček, Slunko vzhůru pospíchá, Jinoch z domu v sad utíká, Jenžto vůně vydychá. V trávu klesne porosenou, Oči k nebi pozvedá, Ajhle dvé tu sedmihlásků Na stromeček usedá. „Pověz, malý sedmihlásku, Co to svojí družince Tamto vždycky štěbetáváš Na tenounké větvince?“ „„Proč ten hoch tam na trávníku Stromky slzou zalívá? Proč jak já si nezapěje, Když ho jaro zahřívá?““ 11 „Tobě, malý sedmihlásku, Tobě snadno zpívati, Anoť v blahé svobodě ti S milou družkou lítati: Jakže já mám notovati, Když mne pouto usvírá, Když mi, po čem srdce touží, Dravec z rukou vydírá? Ráno, když tě slunko vzbudí, ,„PoleťPoleť, stará,“‘ štěbetáš, ,„K modlitbě nás, ejhle! zove Krmodárný Tvůrce náš!“‘ Já pak vzdychám, když mne mine Sladká noční dřímota: ,„Celý den ti plout zas bude V pracném proudu života.“‘ Vaše práce – milkování, Po stromečkách žertovat, Kdež vám Pán Bůh snídaníčko Ráčí denně zdělovat. 12 Já však nutném po chlebíčku Pracně musím slíditi, Že mne mládce ráčil Pán Bůh Méně jiných dařiti. Tobě, když ses ulopotil V žertech s milou družinkou, Kyne domov – hnízdečko tvé – S kliduplnou peřinkou. Já pak, když i do krve se Prací tuhou ubodám, Nevím, zda kdy v přístav klidný Vlnami se prohlodám. –“ Vstane mládec, pryč se béře, Sedmihlásek štěbetá: „„Bůh ho potěš, dodej síly, Mužně by šel do světa!““ 13