Velký pátek.
,„Nech, ženuško, nech vrtění
Na den Páně umučení!“‘
„Třeba másla na koláče!“
Do slova mu ona skáče.
,„Bylo, bude dosti času – “‘
„Starej ty se o svou chasu!“
,„Zlá to žena, na mou kuši!“‘
Řekl vyjda, mrzut v duši.
Žínka hne se z podbočení,
Nedbá Páně umučení;
Nedbá nic a dále vrtí
Na den Boha syna smrti.
Dupy dup – zavrznou dvéře –
„Kdo se k nám to dneska béře?“
49
V tom klopýtne ve světnici
Baba křivá o berlici.
„„Naspoř vám Bůh, hospodyňko,
Do kbelíčku – až plninko!““
„Těžko, těžko Bůh nahojí,
Když kravičky málo dojí!“
„„Hospodyňko, co mi dáte?
Budou mísy vrchovaté!““
„Dám ti nový dvacetníček
Za plničký za kbelíček!“
„„Bude plný!““ baba praví,
A už nese krok ji hravý
Dupy dup – ven na dvoreček,
Skrze vrátka – na sádeček.
Na sádečku stará hruška:
„„Kýž se s sluncem snoubí prška!““1)
50
Ve vršku pak ve úkrytu
Svatý kříž ční ku blankytu.2)
„„Dobrá!““ baba zaskuhrala,
A hned k hrušce přikulhala.
Plátěnou si sukni kasá,
Divě vůkol hrušky hasá.
Kolem hrušky prvý, druhý,
Berličkou zatáhne kruhy;
A když třetí kruh obvede,
Dolů hlavou vzhůru jede.
Sedí baba blíže vrška,
Svítí slunko, cedí prška.
Na kříži, ve vršku sedí,
Hadím okem vůkol hledí:
„„Slyšte, slyšte!
Kravky dojné,
51
Kozky dojné,
Všecky všude,
Co jich bude
Kolem vůkol,
Až kam zraky
Moje stačí!
Dejte, dejte
Vše dojničky
Smetaničky,
Každá jenom
Malou lžičku
Do kbelíčku;
Aby žínka
Hospodyňka
Mísy másla
Povytřásla!
K tomu sluchu,
Velký duchu,
Rač mi dáti
A dopřáti
Kulatičký
Stříbroušek!““
52
Tak zaklíná, cípy dojí
Na plátěném čarostroji.3)
Po hlavě zas dolů s hrušky –
Mrkne slunko, tichnou pršky.
Hospodyňka poty leje,
Hned se leká, hned se směje.
Dupy dup – zas vrznou dvéře,
Babka zpět se z sadu béře.
„„Já řku, plný za kbelíček
Dejte nový dvacetníček!““
Cinkl v kapsu, s Bohem dala,
Dupy dup – a odkulhala.
Kbelík, jakby olověný,
Stane máslem obtížený.
Pět se hrnců napěnilo,
Než se máslo očistilo.
53
Plnou mísu klade stranou,
Mladým máslem namačkanou.
Druhou, třetí a zas jednu,
Aniž přišla ještě ke dnu.
„Totě Boží nadělení!“
Vzdychne v tichém potěšení.
Zase jednu naplnila,
Husí kůže ji polila.
„Pro Bůh živý! co to bude?
Zda předc kbelík tíže zbude?“
Chví se, mdlí, jak stěna bledne,
Pojde stranou, slaba sedne.
Z krbu ven – dvé rudých očí –
A kol ní se vítr točí.
V tom na prahu muž se jeví –
Stane, trne, co to – neví.
54
„Pojď jen dál, mužíčku milý!
Muka Páně naspořily!“
,„Pekelníci naspořili!“‘
Zkřikl hroze, a v tu chvíli
Máslo na každičké míse
V hlínu žlutou promění se.
„Chval každý duch Hospodina!“
Z obou úst – a čertovina
Pryč se klidí. Jich to štěstí,
Že zas máslo hlinou jesti.
55