Nešťastná rodina.
Na pahorku, blíže vísky,
Samotí tam domek nízký,
Z nových došků komínek
K nebi vzhůru povyčnívá,
A z běloučké zdi se dívá
Dvé maličkých okýnek.
* * *
„Pojď, Vašíčku, pojď už spinkat,
Slyšels ve vsi zvonek cinkat,
Klekáníček9) by tě vzal!
Až se táta z trhu vrátí,
Slaďounké jablíčko dá ti,
Co ti ráno sliboval!“
„Nech, matičko, nech mne čekat,
Až tatíček bude klepat:
82
Klep - klep - klep - klep na vrátka;
Počkám já si na jablíčka,
Na ta pěkná, kulatičká,
Na slaďounká jablátka!“
Táta klepal, otevřeno.
„Zdráva budiž, milá ženo!
Štědře nám Bůh nadělil;
Za žito a za pšeničku
Mnohou ejhle banknotičku
Na trhu jsem vyměnil.“
Lístky drahé na stůl sází,
Ze sta ani groš neschází.
„Já řku, žínko milená!
Půlku těchto peněz tuhle
Schovám pro synáčka v truhle,
Půlka bude ztrávena.
Avšak – – ano to chci říci,
Honem něco dej na lžíci!
Slyšelas, má zlatičká?
Dříve však mi dej huběnku!“
83
Dala, a už kdesi venku
Chystá s máslem vajíčka.
Táta k synkovi se shýbá
A ho v ústka vřele líbá,
Dvé mu dává jablátek,
A pak v rychlém pádí spěchu
Do komůrky pode střechu,
Vzít domácí kabátek.
* * *
V krbu dračky
Hoří plamenem;
V smíchu zjařeném
Na lavici
Za stolečkem
Pod krbečkem
Vašík sedí,
V plamen hledí.
Jabka snědl –
A obrázky
Maně zhlédl.
„PojďPojď, Pánbíčku,
84
Dám hubičku!
Tuhle Ježíšek,
Tu panenka Maria!
Proč její pláštík
Není červený,
Jak ten pěkně barvený,
Co mi vždycky
U babičky
Líbat dávají?“
Oheň prýskne,
A až ku kraji
Ohareček plískne:
K jeho políbení
Banknotička
V jasném zhárá plameni.
„Jemináčku!
Jak to hezky hoří!“
A už dračku
V plamen noří.
Ku plamínku
V tu chvílinku
85
Obrázeček klade:
K jeho políbení
Banknotička
V jasném zhárá plameni.
Dvakrát čtyři
Obrázkové
Takto v pýří
Obráceni.
K devátému políbení
Banknotička
V jasném hárá plameni.
Jemin„Jemin.....“
„Hrom tě zatrať, rode dračí!“
Zařve, sotva hrdlo stačí,
Tatík, pádě z přístěnku;
A než polekané dítě
Pláčem zaběduje, lítě
Rozbuší mu hlavěnku.
Stane, sám se sebe leká,
Bledne, z hloubi duše heká,
86
Paty v zem mu vrůstají:
Žena věrná, dítě mroucí,
Pak i Onen Vševidoucí
Strašně na něj zírají.
Šíleně se na trup vrhá,
Vlasy s hlavy sobě trhá
A vlastními slzemi
Vlastní krev se synka smývá;
V tom cos mysl mu prorývá,
Trhne sebou na zemi.
Vyskočí a k stěně pádí –
ĎábalĎábel zas ho k hříchu svádí –
Sejme lněnou oprátku:
Z dveří neběží, brž letí,
Jakby ďas mu ve zápětí –
Ach! co čeká na matku?
Dvéře vrznou,
Matka vchází,
A rendlíček
Od vajíček
87
Libou vůni hází.
Však co vidí?!
Na zemi, u nohou,
Dítěte vlastního
Hlavinku ubohou!
Klesajíc hrobovým hlasem
„Matičko bolestná!“ zkřikne,
A k roběti milému
Schromené tělo vlíkne.
„Pro pět ran Ježíše Krista!
Mé drahé dítě!
Co se ti stalo
Tak zjasna čista?“
Bez ruchu, bez sluchu,
Očka ven třeští.
„Totě neštěstí!
Muži! mužíčku!
Pro umučení!
Což tě tu není?!není?!“
Zvedne robě
A je k sobě
88
Vřele tiskne:
„Muži! mužíčku!
Což tě tu není?“
Vzhůru spěší
Do přístřeší,
Dolů zpět
V jeden let.
„Muži! mužíčku!
Pro umučení!
Což tě tu není?!není?!“
Na stolečku
Půl lístečku
Drahého se bělá,
Vedlé něho
Banknotička celá.
Na novo se leká,
Plachým okem
Po světnici těká.
K stěně skokem.
Pryč oprátka,
89
Co s telátka
Před chvílkou odvázala.
Slyš! z komína
Meluzína
Strašlivě zahvízdala!
V tom se v mozku
Jí rozsvítí.
Honem z vosku
Sloupek chytí,
Vtekne hbitě
Ve plamen:
V jedné sloupek,
V druhé dítě –
Z dveří ven. –
Na schody dřevěné
Nohy olověné
Matka bledá
Vzhůru zvedá.
Na půdičce, blíže střechystřechy,
Visí – lidé, tajte dechy –
90
Visí, visí visalec:
Oči divě vyvaluje,
Z huby jazyk vyplazuje,
Poběsilý zoufalec!
Matka s tíží k cíli spěje,
Uzří, stane a se chvěje,
K zemi klesne shromená.
Sýc zapláče, a z pod věchta
Rarach strašně se zachechtá,
Špoule ústa plamenná.
Ohnivá zmije
Do sena, slámy
Z voskové tlamy
Plameny lije.
Dál a dále žár se šíří,
Už i v doškách oheň žíří,
Už i kohout červený10)
Z pod temene ven vyšlehne,
A než lid se hasit sběhne,
K nebi tekou plameny.
* * *
91
Lidé mrou, a léta běží,
A až posud pusta leží
Chýška ona v ssutinách:
Nikdo neví, kam se celá
Rodina tak náhle děla
V osudných těch hodinách.
Jenom dvě prý holubičky,
Jako padlý sníh běličky,
S krahulíkem rezavým
Každý rok v tu noční dobu
Obletují svého hrobu
Nad plamínkem modravým.
A když doba duchů mine,
Krahuj v země černé splyne
Rozevřenou puklinu;
Holoubci pak letí vzhůru
K andělskému v nebi kůru,
V nadehvězdnou výšinu.
92