Na hrobě Čelakovského.

Vojtěch Lešetický

Na hrobě Čelakovského.
Dřímáš, dřímáš, pěvče nesmrtelný, v chladné zemi mezi červy leže, Anoť duch tvůj, letoun bezetělný, Jedin sám ten temný hrob svůj střeže. Nikde hlásku, nikde ruky chtivé Nezvedá se zdobit hrob ten nový; Sypeť raděj mohylečky lživé Lid ten bludně na tret bublinový. Nuže pěvče, povstaň z hrobu svého, Klepám na drn, pod nímž dřímáš tuze, Z mramoru se zjev mi kararského Stoje v krásně květovaném luze! První zrnko k pomníku ti kladu, A vy za mnou zrnka klaďtež, nuže! Tu vám žáček jeho dává radu: Sebe sám ctí národ své ctě muže. [5]