Vavroušek.

Vojtěch Lešetický

Vavroušek.
Zdědil Vávra po tetě Zlatých padesáte, Za ty sobě pronajal Pole vršinaté. Zasel žito, pšenici, Dělá hospodáře, Nevšímá si nikoho, Nedbá na faráře. Přišla bouře, spadl déšť, Nehoda se stala, S žitem zlatá pšenička Pryč mu odplavala. Myslí on si: „Co je víc? Ne-li hospodářem, Tehdy aspoň nanejmíň Budu kvasničkářem!“ [39] Nese Vávra kvasnice, Zase poprchává, Na mezi se pod stromem Vavřinec schovává. Zableskne se, zahřímá – „Mumlej, mumlejmumlej, hromu! Vzals mi žito, pšenici, Vem si putnu k tomu!“ Blesk se mihne, s hora bác! Putna letí v kusy, Vávra ke vsi utíká, Až se plaší husy. Od té doby Vavroušek Vždy se hromu leká, A před panem páterem Čapku pěkně smeká. 40