Jsou věci pro věci.

Jsou věci pro věci.
Slunce se pozvedlo Nad černé lesy: „Mužíčku! mužíčku! Pro Boha! kde jsi!?“ Tak žena volajíc Do dveří vpadá: ,„Co tě zas čert bere, Kýho-li hada?!“‘ „Někdo nám udělal, Muži rozmilý, Aby nám kravičky Krví dojily!“ Ze dveří vyrazí – Do chléva skokem, Čtverým by divoucí Div zřeli okem. 44 ,„Vidíš, ty svéhlavá!“‘ Muž ženu kárá, ,„To jistě skutila Babizna Sára? Vždy jsem ti říkával, Neměj s ní spolky: Tu máš teď odměnu Za vejce, dolky!“‘ „Nevěkej!“ žena dí, „Zda se to sluší, By sahal všetečně Nevinným v duši?“ V tom někdo ze dvora O trojí noze Do chléva nahledne, Berlicí hroze: „„Bodejž vás klůvala Na dubě vrána! Oč se tak hrdlíte Časně hned z rána?““ 45 ,„Někdo nám udělal, Hrobaři Víte! Co tomu, dědoušku, Co tomu díte?“‘ „Na noc nám dojily Mléko jak stěna: Ráno však krev dojí, Jaká to změna?“ „„Co škodí! co škodí! Buďte jen tiše, Toho vám přivolám Do samy chýše!““ Pověděl, pokynul, Aby mu dali Z nového koštěte Prouteček malý. Dali mu prouteček, Dřevěné sítko, Procedil mléko to V malé korýtko. 46 „„PojďPojď, ženo! – zlá ženo! – Uteklá – z káry, Málo ti – zpomohou – Pekelné – čáry! Dostav se – neváhej! Do malé – chýše, Kde se ti – krvavý – Ortýlek – píše! Po druhé – nečaruj! Nebarvi – mlíka! „Jsouť věci – pro věci,“ Starý Čech – říká. PojďPojď, ženo! – zlá ženo! – Uteklá – z káry, Málo ti – zpomohou – Pekelné – čáry!““ Tak mluvil po špitu Hrobařů Vítek, Šlehaje do krve. – Svolil mu Skřítek: 47 Neboť se babice, Krvava v líci, Na dvořec žejbruje, Hrozno to říci. Vyštvali babici Hafanem z domu: Od těch čas neškodí Stavení tomu. 48