Jsou věci pro věci.
Slunce se pozvedlo
Nad černé lesy:
„Mužíčku! mužíčku!
Pro Boha! kde jsi!?“
Tak žena volajíc
Do dveří vpadá:
,„Co tě zas čert bere,
Kýho-li hada?!“‘
„Někdo nám udělal,
Muži rozmilý,
Aby nám kravičky
Krví dojily!“
Ze dveří vyrazí –
Do chléva skokem,
Čtverým by divoucí
Div zřeli okem.
44
,„Vidíš, ty svéhlavá!“‘
Muž ženu kárá,
,„To jistě skutila
Babizna Sára?
Vždy jsem ti říkával,
Neměj s ní spolky:
Tu máš teď odměnu
Za vejce, dolky!“‘
„Nevěkej!“ žena dí,
„Zda se to sluší,
By sahal všetečně
Nevinným v duši?“
V tom někdo ze dvora
O trojí noze
Do chléva nahledne,
Berlicí hroze:
„„Bodejž vás klůvala
Na dubě vrána!
Oč se tak hrdlíte
Časně hned z rána?““
45
,„Někdo nám udělal,
Hrobaři Víte!
Co tomu, dědoušku,
Co tomu díte?“‘
„Na noc nám dojily
Mléko jak stěna:
Ráno však krev dojí,
Jaká to změna?“
„„Co škodí! co škodí!
Buďte jen tiše,
Toho vám přivolám
Do samy chýše!““
Pověděl, pokynul,
Aby mu dali
Z nového koštěte
Prouteček malý.
Dali mu prouteček,
Dřevěné sítko,
Procedil mléko to
V malé korýtko.
46
„„PojďPojď, ženo! – zlá ženo! –
Uteklá – z káry,
Málo ti – zpomohou –
Pekelné – čáry!
Dostav se – neváhej!
Do malé – chýše,
Kde se ti – krvavý –
Ortýlek – píše!
Po druhé – nečaruj!
Nebarvi – mlíka!
„Jsouť věci – pro věci,“
Starý Čech – říká.
PojďPojď, ženo! – zlá ženo! –
Uteklá – z káry,
Málo ti – zpomohou –
Pekelné – čáry!““
Tak mluvil po špitu
Hrobařů Vítek,
Šlehaje do krve. –
Svolil mu Skřítek:
47
Neboť se babice,
Krvava v líci,
Na dvořec žejbruje,
Hrozno to říci.
Vyštvali babici
Hafanem z domu:
Od těch čas neškodí
Stavení tomu.
48