SRDCE.
V samotách své duše často přemítávám o srdci, –
jsi-li dílem Věčného či Ďábla, ptám se, srdce, rci!
Miliony lidí vidím trpěti a krvácet,
pro něž nemá pochopení ani slzy chladný svět.
Miliony lidí vidím o bídné se cetky rvát,
Miliony vidím bratří pro kus chleba umírat.
Vidím ženy, vidím děti v chudobě a bídě mřít,
a má duše marně ptá se, kde má sídlo lidský cit.
Miliony hlasů volá po Lásce a po Světle,
vůkol tma však, chlad a zima, všecky růže odkvetlé.
Miliony hlasů volá po Bratrství, po Práci,
a mé srdce jako slunce při západu krvácí.
11
Krutý zákon nahá záda mrzká chudých bratří mých,
místo lásky, slitování, zemí chvěje pustý smích.
Hrubá Moc a hrubá Síla, Panovačnost odvěká,
sháší každé Světlo lásky v chrámu duše člověka.
O bratrství slyším Písně k nebeským se sluncím nést,
avšak válka, krev a vražda nepomíjí s lidských cest.
Bída, Špína, Nevědomost hubí lidské duše květ,
z Pekla běd a surovostí prahne duše odletět!
Smyslnost a vilnost chlípná plní lidské duše tmou, –
každý křesťan ve své pěsti svírá dýku vražednou! –
Miliony lidských duší před mým zrakem krvácí, –
jsi-li dílem Satana či Boha, volám, srdce, rci! – –
12