SRDCE.

SRDCE.
V samotách své duše často přemítávám o srdci, – jsi-li dílem Věčného či Ďábla, ptám se, srdce, rci! Miliony lidí vidím trpěti a krvácet, pro něž nemá pochopení ani slzy chladný svět. Miliony lidí vidím o bídné se cetky rvát, Miliony vidím bratří pro kus chleba umírat. Vidím ženy, vidím děti v chudobě a bídě mřít, a má duše marně ptá se, kde má sídlo lidský cit. Miliony hlasů volá po Lásce a po Světle, vůkol tma však, chlad a zima, všecky růže odkvetlé. Miliony hlasů volá po Bratrství, po Práci, a mé srdce jako slunce při západu krvácí. 11 Krutý zákon nahá záda mrzká chudých bratří mých, místo lásky, slitování, zemí chvěje pustý smích. Hrubá Moc a hrubá Síla, Panovačnost odvěká, sháší každé Světlo lásky v chrámu duše člověka. O bratrství slyším Písně k nebeským se sluncím nést, avšak válka, krev a vražda nepomíjí s lidských cest. Bída, Špína, Nevědomost hubí lidské duše květ, z Pekla běd a surovostí prahne duše odletět! Smyslnost a vilnost chlípná plní lidské duše tmou, – každý křesťan ve své pěsti svírá dýku vražednou! – Miliony lidských duší před mým zrakem krvácí, – jsi-li dílem Satana či Boha, volám, srdce, rci! – – 12