PODZIM.

Ludvík Lošťák

PODZIM.
Mlhavo a pusto kolem, není květů, není písní, pouze člověk se svým bolem mrtvým krajem bloudí sám. Pustým krajem v zamyšlení srdce lidské bloudí samo, tiché sny a tiché snění chvějí jeho duší mdlou. Smutné srdce vzpomíná si na čas lásky – první lásky, kdy líbalo zlaté vlasy milence své ohnivé. – Kdy líbalo její líce, horké rty a žhavá ústa, hvězd nebeských na tisíce když zažehlo černou noc. 50 Kdy se duše srdce ptala: Miluješ mne, lidský květe? – Štěstím duše zaplakala spojena jsouc s duší Tvou... S bohem, lásky snové zlatí, pusto kol a mlha padá... Či se s novým Jarem vrátí nová Láska v duši mou? – – – 51