MÁ DRUŽKA.

Ludvík Lošťák

MÁ DRUŽKA.
Na dalekou pouť jsem vyšel s prostou holí poutnickou, na daleké mojí pouti měl jsem druhem Píseň svou. Píseň má, jak věrná družka, věrně šla v mých kročejích, útěchu má duše ssála z jejích retů tajemných. Po moři jsme spolu pluli, za bouřlivých nocí zlých, na březích jsme spolu snili za večerů bezhvězdných. Na Zelené Hory jasné vystoupil jsem s Písní svou, a má družka při západech líbala tu duši mou. – 27 Po údolích, hájích vonných bloudíval jsem s Písní svou, – častěji však šli jsme spolu cestou sněhem zavátou... 28