VYDĚDĚNCI.

Ludvík Lošťák

VYDĚDĚNCI.
Nepřehledné miliony zřím vás kráčet širou zemí, širou, pustou, chladnou zemí, prázdné, holé máte ruce, v nitrech vašich bouří v horách slyším hřmíti revoluce. Širá země je vám pouští, holou pouští kamenitou, na níž horký, suchý písek do tváří vám bije prudce, pouze v srdcích doutná oheň: požár příští revoluce. Místo chleba, sladkých plodů, Země-poušť vám písek rodí, vaše tváře vyzáblé jsou, vyhublé jsou vaše ruce, na rtech vám však hoří úsměv: víra v příští revoluce. 13 Ořete a zaséváte, žeň však marně duše čeká, pouze Bída neúprosná na hrdla vám klade ruce, a proto vám z očí sálá požár příští revoluce. Miliony vašich dětí v bídných cárech chřadne zimou, miliony drahých tvorů hladem hyne v bědné muce, na obzoru však již svítá: vzchází Slunce-revoluce. Miliony žen a mužů, zmučených a bědných tvorů, ke krvavé pomstě strašné zatínají svoje ruce, a v očích jim hoří požár: peklo příští revoluce! Miliony ponížených, zotročených, vyděděných, jako strašná vlna zmaru vesmírem se valí prudce: lidskou krví ozařuje všechen vesmír Revoluce... 14