VYDĚDĚNCI.
Nepřehledné miliony
zřím vás kráčet širou zemí,
širou, pustou, chladnou zemí,
prázdné, holé máte ruce,
v nitrech vašich bouří v horách
slyším hřmíti revoluce.
Širá země je vám pouští,
holou pouští kamenitou,
na níž horký, suchý písek
do tváří vám bije prudce,
pouze v srdcích doutná oheň:
požár příští revoluce.
Místo chleba, sladkých plodů,
Země-poušť vám písek rodí,
vaše tváře vyzáblé jsou,
vyhublé jsou vaše ruce,
na rtech vám však hoří úsměv:
víra v příští revoluce.
13
Ořete a zaséváte,
žeň však marně duše čeká,
pouze Bída neúprosná
na hrdla vám klade ruce,
a proto vám z očí sálá
požár příští revoluce.
Miliony vašich dětí
v bídných cárech chřadne zimou,
miliony drahých tvorů
hladem hyne v bědné muce,
na obzoru však již svítá:
vzchází Slunce-revoluce.
Miliony žen a mužů,
zmučených a bědných tvorů,
ke krvavé pomstě strašné
zatínají svoje ruce,
a v očích jim hoří požár:
peklo příští revoluce!
Miliony ponížených,
zotročených, vyděděných,
jako strašná vlna zmaru
vesmírem se valí prudce:
lidskou krví ozařuje
všechen vesmír Revoluce...
14