B-MOL POCHOD SMUTEČNÍ.

B-MOL POCHOD SMUTEČNÍ.
Za měsíčné, hvězdné noci,noci vrátil jsem se pozdě domů, síň mou bledě ozařuje bledé světlo měsíční, a mně zdá se, jak bych slyšel,slyšel na klavíru hrát svůj pochod, B-mol pochod smuteční... Klavír můj je jako rakev ebenově černé barvy, z útrob jeho známý motiv, těžký motiv v sluch mi zní, a mně zdá se, že zřím přízrak, u klavíru tuším přízrak hrát můj Pochod Smuteční. Těžké, duté harmonie vlhkou mají vůni hrobu, dusí, tíží moji duši, zpitou září měsíční, a já zřím jak u klavíru Kostlivec mně tiše hraje B-mol pochod smuteční. 41 Do křesla se zapotácím, těžko věřit zraku svému, avšak příval harmonií do duše mi hranou zní, Smrt svou čelist křiví k smíchu, tiše sedí, tiše hraje B-mol pochod smuteční. Kostlivcovy suché prsty do kláves se zabořují, suchá noha o podlahu tluče takt čtyřčtvrteční, a já slyším vlastní skladbu, slyším Smrt jak vyhrává mi B-mol pochod smuteční. Před mým zrakem moje Mládí, první Láska, první Písně, letí rychle jako světlo, jako paprsk sluneční, a Smrt čelist k smíchu křiví, neúprosně, mrazně hraje B-mol pochod smuteční. Mrtvé Sny mé oživují, svadlé touhy rozkvétají, mrtvou Lásku budí z hrobu snové moji horeční, a Kostlivec disonance ve vzpomínky metá moje: hrá můj Pochod Smuteční. 42 Mrtvá matka probouzí se, přichází mi slíbat čelo, svatá láska v jejím srdci jako hora k hvězdám ční, a můj život dohasíná, – – bouří v horách zní mi v duši B-mol pochod smuteční. Marně zraků odvracuji od Kostlivce u klavíru, jenž své bílé kosti koupá v bledé záři měsíční, a tak hynu – dokonávám – – bytost moji zavaluje B-mol pochod smuteční! – – – 43