ŽIVOT.

Ludvík Lošťák

ŽIVOT.
Po života cestě tvrdé putoval jsem sám a sám, myšlenky a sny mé hrdé letěly vždy ku hvězdám. Výsměchu jsem nedbal davu – čím mé duši lidský smích?! – Já miloval boj a vřavu, rány blesků nebeských. V horách bouřím naslouchal jsem, burným bouřím na mořích, nad propastmi zhouby stál jsem za ničivých vichřicích. Slunce svit a květy bílé na cestách jsem nezřel svých, moje touhy, sny a cíle často zavál chladný sníh... 25 Hory sněhu pohrobily rozkvetlých mých Písní svět, a já mnil již o svém cíli, že ho nelze doletět – – – Po života cestě tvrdé beztrašně jsem kráčel sám, víra má i snění hrdé neslo se vždy v Uměn chrám! – 26