SAMOTA.

SAMOTA.
Samota a odloučení jediným jest královstvím mým, Samota a odloučení jedinou jest říší mou! V samotě a odloučení rost jsem jak dub na pustině, v samotě a odloučení básnil jsem a trpěl jsem... V samotě a odloučení, pod Křížem svých vlastních strázní, klečíval jsem v dlouhých nocích, učil jsem se odříkání. 65 V samotě a odloučení vydávala duše květy, rodily se v duši písně, letěly mou duší sny... V samotě a odloučení sílil jsem jak dub na skále, v samotách jsem sečné zbraně v žáru vlastní krve kul! V samotách a odloučení krvácela bytost moje, v ústraní a odloučení prýštila z ran horká krev. – V samotách a v nepoznání naděje v mé duši hasly, naděje mé jako hvězdy shasínaly v duši mé. V úkrytu a v opuštění mrtvé sny a doufání má mrazily a tížily mne jako hora ledová! V samotě a odříkání ztroskotanou loď svých Přání uchystal jsem k novým plavbám na dalekou mořem pout... 66 Samotna a opuštěna loď má pluje ocelová, bezestrašně loď má brázdí širý – valný oceán! – – – 67