KAPITÁN.

KAPITÁN.
Jsem kapitán, jenž nemá mužstva, sám širým mořem pluji s lodí svou, nad hlavou mou se valí mračna, a rozpěněné vlny bouří pode mnou. Sám pluji širým oceánem, od země vzdálen tisíce jsem mil, sám na palubě za hvězd svitu své hrdé lodi dávám směr a cíl. Má cesta vede za Uměním do nepoznaných krajů dalekých, po stopách nejde loď má cizích, já k cíli svému jdu po cestách svých. Nechť bouře hřímá nad mou hlavou, nechť vichr duje dechem mrazivým, já míru duše nepozbývám, a s klidem v srdci jedu k metám svým. 87 Za odvážné své plavby smělé, když ztichne vichr, usne bouře zlá, tu zraky své upírám k hvězdám, a o člověku myslí duše má. Má duše ptá se hvězd nebeských, proč Bratrství tak převzácný je květ, proč místo písní Volných lidí zpěv otrokův a dravců plní svět? A ptám se jasné luny čisté, kdy s ranní zoří vzejde Svoboda, jež lidem místo pusté noci do zpustlých srdcí Světlo Lásky dá? A ptám se slunce nebeského, proč člověk v nitru tolik žluči má, proč každá pěst a každá ruka tak vražedně a zle je krvavá?... A loď má smělá brázdí moře, jsem dalek Země, jež je plna lsti; jsem kapitán, jenž pluje Časem na rozpoutaných vlnách Věčnosti! – – – 88 OBSAH:
I. Král Vzduchu5 Moře8 Srdce11 Vyděděnci13 Duše15 Třicet tisíc metrů hora vysoká17
II. Povzdech na osamělých cestách23 Život25 Má Družka27 Zlá Plavba29 Píseň31 Písně z cizích krajů33 Duše mrtvých milenců35 Umřela Píseň37
III. B-mol pochod smuteční41
IV. Rytmus Triol47 Shaslá Láska48 Podzim50 [89] Té, s níž jsem se nikdy nesetkal52 Přelud53 Jarní Vánky55 Trojzvuk Zvětšený57
V. Verše Václavovi61
VI. Samota65 Cesta k Slunci68 Moři70 Letí Ptáci72 Tak měkkého být srdce74 Vavřínový Věnec76
VII. Píseň Břichu81 Krčeneček83
VIII. Kapitán87
Tiskl Albert Malíř na Král. Vinohradech. E: až; 2004 [90]