KAPITÁN.
Jsem kapitán, jenž nemá mužstva,
sám širým mořem pluji s lodí svou,
nad hlavou mou se valí mračna,
a rozpěněné vlny bouří pode mnou.
Sám pluji širým oceánem,
od země vzdálen tisíce jsem mil,
sám na palubě za hvězd svitu
své hrdé lodi dávám směr a cíl.
Má cesta vede za Uměním
do nepoznaných krajů dalekých,
po stopách nejde loď má cizích,
já k cíli svému jdu po cestách svých.
Nechť bouře hřímá nad mou hlavou,
nechť vichr duje dechem mrazivým,
já míru duše nepozbývám,
a s klidem v srdci jedu k metám svým.
87
Za odvážné své plavby smělé,
když ztichne vichr, usne bouře zlá,
tu zraky své upírám k hvězdám,
a o člověku myslí duše má.
Má duše ptá se hvězd nebeských,
proč Bratrství tak převzácný je květ,
proč místo písní Volných lidí
zpěv otrokův a dravců plní svět?
A ptám se jasné luny čisté,
kdy s ranní zoří vzejde Svoboda,
jež lidem místo pusté noci
do zpustlých srdcí Světlo Lásky dá?
A ptám se slunce nebeského,
proč člověk v nitru tolik žluči má,
proč každá pěst a každá ruka
tak vražedně a zle je krvavá?...
A loď má smělá brázdí moře,
jsem dalek Země, jež je plna lsti;
jsem kapitán, jenž pluje Časem
na rozpoutaných vlnách Věčnosti! – – –
88
OBSAH:
I.
Král Vzduchu5
Moře8
Srdce11
Vyděděnci13
Duše15
Třicet tisíc metrů hora vysoká17
II.
Povzdech na osamělých cestách23
Život25
Má Družka27
Zlá Plavba29
Píseň31
Písně z cizích krajů33
Duše mrtvých milenců35
Umřela Píseň37
III.
B-mol pochod smuteční41
IV.
Rytmus Triol47
Shaslá Láska48
Podzim50
[89]
Té, s níž jsem se nikdy nesetkal52
Přelud53
Jarní Vánky55
Trojzvuk Zvětšený57
V.
Verše Václavovi61
VI.
Samota65
Cesta k Slunci68
Moři70
Letí Ptáci72
Tak měkkého být srdce74
Vavřínový Věnec76
VII.
Píseň Břichu81
Krčeneček83
VIII.
Kapitán87
Tiskl Albert Malíř na Král. Vinohradech.
E: až; 2004
[90]