TŘICET TISÍC METRŮ HORA VYSOKÁ.
Sen o Bratrství, o němž člověk snil,
svad v lidské duši jako bílý květ,
a tma vražedná obejmula zem,
a Světlo lásky zavraždila Noc.
Noc hluboká všem srdcím kraluje,
a bratr bratra vraždí v noci té,
a všechny Volné písně svobodné
svůj hrob nalezly v neprostupných tmách.
Tou nocí hlubokou a vražednou
má duše ubírá se v myšlenkách,
a ohně shasínají v nitru mém,
když potácím se mrtvou nocí tou...
O Svobodě jsem živil hrdé Sny,
a o Volnosti sníval člověka,
já řetězy a pouta proklínal,
a otrokům mé Písně klnuly.
17
Jak štítil jsem se ve svých jasných dnech
těch duší malých, k zemi skrčených,
jež místo vůně růží rozkvetlých
raději vdechovaly zemský prach!
Jak štítil jsem se oněch otroků,
již před Sluncem a Pravdou zářivou
svůj zbabělý a podlý kryli zrak,
a před Světlem se ukrývali v tmách!
Jak štítil jsem se oněch plazilů,
jimž každý Volný zpěv byl rouháním,
jimž každá smělá Píseň svobodná
vyzníti měla v temných žalářích!
O volném, přímém, krásném člověku,
jenž Pravdu zbožňuje a Světlo dne,
jenž hlavu hrdě tyčí ku hvězdám,
já ve svých Zpěvech svobodných jsem snil...
A nyní, běda, v tmách se potácím,
neb jasná Světla shasla na horách,
a Soucit pohas v nitra hlubinách,
a Láska shasla v duši člověka.
Nekonečné, nekonečné temno,
jak oceán mou duši objímá,
a v temnu tom zřím Horu vysokou,
jež čelem svým se ztrácí ve hvězdách.
18
Je třicet tisíc metrů vysoká
ta hora úžasná a obrovská,
je třicet tisíc metrů vysoká,
a temenem svým dotýká se hvězd.
A obrovská ta Hora úchvatná
jest lebka na lebce a hnát a kost,
hnát otrocký a lebka otrocká,
a bělostí svou ozařuje noc...
Tak skončil život bídných otroků!
Jak červi plazili se po zemi
a k Slunci báli pozvednout se zrak,
a v pustých tmách vražedný vedli boj.
Zabíjel bratr bratra v Noci té,
neb pověra a podlost plazivá
a neláska a pomsta záhubná
se usídlila v srdcích otroků.
A otroci se chrabře vraždili,
a otrok slavně vraždil otroka,
neb otrok krvelačný tigr je,
jenž krví bratra hasí žízeň svou!...
Vesmírem chvěje válka vražedná,
a válečný ryk zemí otřásá,
na nebi hasnou světla nebeská,
a v mořích proudí horká lidská krev – – –
19
Boj dobojován... Hora obrovská
ční třicet tisíc metrů vysoko,
na lebce lebka – lebka na lebce,
kost na kosti – na kosti bílá kost.
A nekonečným tmám a temnotám
kraluje z lebek Hora úžasná,
je třicet tisíc metrů vysoká,
je z lebek bídných, podlých otroků! –
20