B-MOL POCHOD SMUTEČNÍ.
Za měsíčné, hvězdné noci,noci
vrátil jsem se pozdě domů,
síň mou bledě ozařuje
bledé světlo měsíční,
a mně zdá se, jak bych slyšel,slyšel
na klavíru hrát svůj pochod,
B-mol pochod smuteční...
Klavír můj je jako rakev
ebenově černé barvy,
z útrob jeho známý motiv,
těžký motiv v sluch mi zní,
a mně zdá se, že zřím přízrak,
u klavíru tuším přízrak
hrát můj Pochod Smuteční.
Těžké, duté harmonie
vlhkou mají vůni hrobu,
dusí, tíží moji duši,
zpitou září měsíční,
a já zřím jak u klavíru
Kostlivec mně tiše hraje
B-mol pochod smuteční.
41
Do křesla se zapotácím,
těžko věřit zraku svému,
avšak příval harmonií
do duše mi hranou zní,
Smrt svou čelist křiví k smíchu,
tiše sedí, tiše hraje
B-mol pochod smuteční.
Kostlivcovy suché prsty
do kláves se zabořují,
suchá noha o podlahu
tluče takt čtyřčtvrteční,
a já slyším vlastní skladbu,
slyším Smrt jak vyhrává mi
B-mol pochod smuteční.
Před mým zrakem moje Mládí,
první Láska, první Písně,
letí rychle jako světlo,
jako paprsk sluneční,
a Smrt čelist k smíchu křiví,
neúprosně, mrazně hraje
B-mol pochod smuteční.
Mrtvé Sny mé oživují,
svadlé touhy rozkvétají,
mrtvou Lásku budí z hrobu
snové moji horeční,
a Kostlivec disonance
ve vzpomínky metá moje:
hrá můj Pochod Smuteční.
42
Mrtvá matka probouzí se,
přichází mi slíbat čelo,
svatá láska v jejím srdci
jako hora k hvězdám ční,
a můj život dohasíná, – –
bouří v horách zní mi v duši
B-mol pochod smuteční.
Marně zraků odvracuji
od Kostlivce u klavíru,
jenž své bílé kosti koupá
v bledé záři měsíční,
a tak hynu – dokonávám – –
bytost moji zavaluje
B-mol pochod smuteční! – – –
43