Nero.
(Můj dojem z Tacita.)
Hubený katechet vždy šňupec maje v prstech
zrak asketicky nořil v plochu stropu
s přísností soudce soukaje z rtů rychle:
„Vývrhel lidstva, pekel syn a tyran...“
Profesor dějin, jenž rád koketoval
s Darwinem, theorií dědičnosti,
užíval fráse: „Šílenec, jenž oct’ se
k neštěstí lidstva na despotském trůně...“
Buržoů děti ssají ze slov živých
a z tenkých knížek ctnostných paedagogů
ten přísný ortel, dál jej papouškují
s nebeským klidem, prostotou všech hlupců.
A ty tak stojíš, zasmušilý stíne,
v nachové toze ve žlutavém přítmí,
a v líc ti stříká pídimužů slina,
a na tvé vlasy věky sypou bláto;
106
praděde Baudelairův, dekadente
umdlené doby, jež tvou byla klecí,
jak upoutaný kondor v tlumu dětí,
nepohneš hlavou, nepotřeseš křídlem.
Profanní luza! Stín tvůj dnes jí zhrdá,
jak zhrdals ty jí v květu svojí síly,
nervósní duše, otrávená spleenem,
vždy žíznivá a stále přesycená.
Tvůj zlatý trůn stál na ramenech rabů,
nevěstek, lichotníků, udavačů –
tys kopal nohou do těch podlých lebek
a otroků rty jen ti děkovaly.
Caesara purpur, jenž tvé verše dusil,
arenou vlek’ jsi v sboru drzých mimů,
orgií, hospod potřisňoval kalem –
a šťastné lidstvo líbalo lem jeho.
Kde bylo co, jež hodno bylo žití?
Kam upnout všechny velké vášně duše? –
A křídla neužitá umrtvěla,
a vášně vyvřely jen v prázdný prostor.
Snad tenkrát, když jsi nad Homerem dumal:
Jak hořela as kdysi Troja svatá?
Když pod rudou pak rozjitřenou nocí
Řím svíjel se a kroutil ve plamenech,
107
snad tenkrát vyhřměl k tonům zlaté lyry
zvířený duch tvůj největší svou odu
pod hrozným nebem, vzteklému v líc ohni –
kdo slyšel ji, kde její melodie?
Divoký vítr roztrhal ji v kusy
a házel v dým a zanes’ v dálné moře,
v diskretní temno, v černé stromy lesů
a v oblaky, ty vlny nekonečna.
Praděde Baudelairův, ve kampanské sluji
meč otevřel tvé choré duši dvéře
v znuděné hrudi. Ona rozhlédla se
po všem, co bylo; ona vzpomínala,
co býti mohlo: „Umělec tu zmírá“,
rty zasténaly do hluchého ticha –
a teplým pláštěm krve zahalena
chvějíc se steskem, duše rychle vyšla.
108