O mučednictví tří panen, Víry, Naděje a Lásky.
Šla Maria na procházku,
chodí po světě
a kam stoupne, na tom místě
kvítek vykvete.
42
Potkala tam smutnou pannu:
Panno, co je vám?
Já jsem sama Matka boží
a já pomáhám.
Panna pláče: Matko boží,
povědít vám chci,
jaké trápení a bolest
nosím na srdci.
Tři jsme byly sestry spolu:
Víra, Naděje,
a já, nejmladší z nich byla,
Láska jmeno mé.
V svaté církvi, v městě Římě
my jsme bydlili,
Jakjak nám svatý Petr s Pavlem
kdysi určili.
Ale hrozný Antikristus,
papež Julius,
s mečem v ruce vede vládu
všech pekelných hrůz.
Do vody klíč Petrův hodil,
poklad nejdražší,
43
krví lidu křesťanského
žízeň uháší.
Utratil i sestřičky mé
smrtí přebídnou
a mě katem vyštvati dal
v dálku nevlídnou! –
Maria jí ruku bere:
Pojďte se mnou hnedhned,
musíte to Synu mému
všecko povědět.
Ať zví, jak se hospodaří
jménem jeho tu,
ať tu celou bandu pošle
v pekel temnotu!