Tušení.

František Cajthaml-Liberté

Tušení.
Z dálky zní hudby neurčité zvuky a dorážejí temně blíž a blíž, jak v pochodu byly by lidstva pluky a útokem hnaly v neznámou říš. Hluk letí k předu jako vlny moře – již zrak se vpíjí v pestrý jeho tvar! Toť massa vře tu vítězného hoře, vedena Bídou, oblečenou v cár. Půda se chvěje pod zuřivým krokem, a slunce v prachu zahaluje líc, však proud se dále valí přímým tokem a hltí vše, co staví se mu vstříc. Hluk mizí, mizí – – až zaniká v dáli. Okřívá země, čistší slunce žár. A jiné zvuky vzduchem zaplesaly pějící práci a svobodě zdar.