Tušení.

František Cajthaml-Liberté

Z dálky zní hudby neurčité zvuky a dorážejí temně blíž a blíž, jak v pochodu byly by lidstva pluky a útokem hnaly v neznámou říš. Hluk letí k předu jako vlny moře – již zrak se vpíjí v pestrý jeho tvar! Toť massa vře tu vítězného hoře, vedena Bídou, oblečenou v cár. Půda se chvěje pod zuřivým krokem, a slunce v prachu zahaluje líc, však proud se dále valí přímým tokem a hltí vše, co staví se mu vstříc. Hluk mizí, mizí – – až zaniká v dáli. Okřívá země, čistší slunce žár. A jiné zvuky vzduchem zaplesaly pějící práci a svobodě zdar.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1278. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NÁSTROJ HOŘÍCÍ. (František Taufer)
  2. Závist. (Milan Fučík)
  3. K. KOVAŘOVIC. (František Serafínský Procházka)
  4. PŘÍCHOD PROROKŮ. (Antonín Sova)
  5. OSAMĚNÍ (Hermor Lilia)
  6. zmije (Stanislav Kostka Neumann)
  7. VEČERNÍ PASTEL (Jan Opolský)
  8. X Řev hmoty, jež věkům vstříc kypí pravěká (Stanislav Kostka Neumann)
  9. SLUNCE. (Antonín Sova)
  10. III. Jak divuplná noc, jak velekrásná, (Rudolf Mayer)