X Řev hmoty, jež věkům vstříc kypí pravěká

Stanislav Kostka Neumann

Řev hmoty, jež věkům vstříc kypí pravěká ve věčném řetěze metamorfos a unylé volání ze hlubin člověka, v němž zajatá duše po Spříznění teple lká, v mohutné hymně do žití nám vpadlo přílivem sladkých dós... v zbahnělém ovzduší, kde soumrak závoje tká, ty horoucí tony slyším skloněn nad bílým znavením Tvých, milenko, pós, a lokám panenskou svěžesť Tvé duše a z ňader Tvých vůni tuberós. Ať societa mdlá nám škrtí vypráhlá hrdla, hrdla vypráhlá starými výkřiky smutku –: ve pyšném zánětu čela s kuplířkou půjdeme v půtku. Ať buržoa řádí. Nám oběma pěsť v bojích juž stvrdla, a v atmosféře, jež výpary slz a prolité krve je hustá, dech harmonie křídly nás chrání a k pocelu sklání nám ústa.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

165. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ve stínu. (Rudolf Richard Hofmeister)
  2. Ty měkké melodie... (Julius Alois Koráb)
  3. VEČERNICE. (František Taufer)
  4. HUDBA SLEPCŮ. (Otokar Březina)
  5. HLADINA (Rudolf Medek)
  6. ZÁPAD (Rudolf Medek)
  7. PÍSNĚ KE CHVÁLE DÍVČÍHO TĚLA. (František Taufer)
  8. GABRIELE D’ANNUNZIO. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Toť plamen! v něm má bytost dohořívá; (Xaver Dvořák)
  10. UKOLÉBAVKA (Vladimír Frída)