HISTORIE O NOUZI PAPEŽE LVA X.
A O DOBRÉM OBCHODU, KTERÝM SI OD NÍ
POMOHL
Pan papež Leo žabí oči má
a málo vidí těma očima
a jediné, co tuze dobře vidí,
jsou prázdné kasy a je hloupost lidí.
43
Ta hloupost lidí netrápí ho sic,
však prázdná kasa ta jej trudí víc,
neb prázdná kasa špatně obsluhuje,
a prázdný stůl pan papež nemiluje.
Jak tedy jenom kasu naplnit?
Dát nechce křesťan, půjčit nechce žid.
Leč k čemu že jsou hříchy, peklo, nebe?
A k čemu máme, Petrův klíči, tebe?
Když nemůže nám ničeho dát zem,
prodejme nebe, peklo oklamem. – –
Jak s ranci mravenečci, takto mniši
jdou s kasami po svaté římské říši.
Jakmile peníz v kase zacinká,
vyletí z pekelných muk dušinka –
křesťanský lide, dej sem svoje zlato,
své vykup z pekel, zde je úpis na to!
Své vykup z pekel; za ty zlatníky
i sobě stavíš jisté milníky,
jež ukáží tvé duši jednou cestu,
by došla zjista k nebeskému městu.
Lid křesťanský se k mnichům shlukuje,
pro své i sebe nebe kupuje
a zlatníky za hříchy v skřínku klade,
neb v Němcích hříchů dost je jako všade.
Pramenky běží v rychlém poskoku
a slevají se pěkně k potoku,
potoky v říčky, říčky řeka vnímá
a řeka plyne do svatého Říma.
44
U plné papež sedí tabule
a štěstím září oči vydulé:
Te Deum laudamus! Dobře je břichu
z těch hloupých Němců, z těch německých hříchů.