TUREČTÍ ZAJATCI
Na vatikanském dvoře v poutech stáli
a klidným zrakem dívali se v dáli
k východní straně. Přivedeni právě
z lepantské bitvy, v které ku své slávě
a křesťanskému lidu k zveselení
Bůh nápomoci ráčil k pokoření
velkého Turka: za nehybné sochy
by člověk moh mít muže ty a hochy
i ženy hustou rouškou zahalené.
Z paláce duní kroky odměřené,
Švýcaři kráčí, halapartny zvoní
o kámen schodů, hlavy jich se kloní,
neb za nimi jde v kardinalů sboru
sám svatý otec.
Sešli v prostor dvoru,
a svatý otec přidal do kročeje,
jsa dychtiv shlednout jejich obličeje.
Teď stoupá zvolna podél jejich řady,
jim v oči hledí, na jich černé brady
a udiveným pohledem pak váží
mohutnost plecí, ocelovost paží
a po latině poznámky své sdílí
s knížaty církve, která za ním pílí.
K tureckým ženám nyní přejít ráčí
a potom k hochům – a to plémě dračí
též brvou nehne, jako sochy stojí
a za ztracenou hledí zemí svojí.
A svatý otec bradu prohrabuje
a o zajatcích takto rozhoduje:
100
Vám, kardinale Luigi, synu milý,
je lidí třeba k stavbě oné vily,
již začal stavět strýc váš Ippolito,
nuž ráčíme vám přiřknout Turky tyto.
Je do Tivoli veďte s dobrou stráží
a zužitkujte sílu těchto paží,
nám bude milo slyšet v blízkém čase,
že stavba vily konce dožila se.
Z těch pohanek snad ta neb ona žena
jsouc touhou po spasení roznícena
křtu svátosti si bude vroucně ždáti –
tu v karmelitek klášter chceme dáti.
Jich vyptejte se. A ty druhé – víme,
že v lidském mase lačnost masa dříme,
hřích Adamův že v rodě jeho žije,
však též, že Kristova krev stále myje
ty staré hříchy, dnešní i ty příští;
ten svatý pramen stále ještě prýští
a urážkou by bylo pochybovat
a nevěřit a chtíti odporovat –
jsou takové už v Římě domy hříchů,
kam tuzemec i poutník zajdou v tichu,
a hříchem nutným tedy hřeší-li se:
pak hleďme aspoň, ať hřích umenší se,
těch pohanek nechť užije se k tomu
a rozdají se v počet oněch domů...
A co se hochů týče – mladá duše
jest jako pole, které leží hluše,
když neoseto a jež stokrát splatí
zrnéčko každé, jež mu chceme dáti.
Nuž, pohanské vy svěží ratolesti,
v Sixtině naší zpěvu třeba jesti
101
a hlasů jasných. Tož jim účast přejte
na božské chvále. Vyklestit je dejte,
by hlas jich nepotratil výšky čisté,
not znalost dejte jim a takty jisté,
ať záhy mohou zapět Gloria
za slavný čin Juana d’Austria.
102