XXII. NOČNÍ PROCHÁZKA

Josef Svatopluk Machar

XXII.
NOČNÍ PROCHÁZKA
Noc byla podzimní. Na nebi bezoblačném plál měsíc mrtvý sinavý, na cestě na luka v mlčení tkvěly mračném topolů štíhlé postavy, nad tůní břízek sbor stál, vlasy rozpuštěny, a strnule v hloub tichou zřel, kde ležel příkrovem zeleným přioděný řad vlastních hubených jich těl, v dál pak se táhla pláň, již kryla tráva malá a jinovatka šperkem svým a v mlze průzračné a v bílém světle zdála se rubášem být nezměrným. Tím krajem umrlým jsem bloudil bez cíle a maně vzpomínal: Jak často kráčeli zde v podvečerní chvíle dva milující v dál, jak často zírali v tůň, k sobě nakloněni, na obraz veselý, co přísah, polibků a vřelých zanícení ty břízy slyšely – a přece mlčí vše, tůň, topoly i dálka a nebe, noc i zem, leda bys, blázne, chtěl zde stát, až sbor bříz zalká, a slyšet v tom své requiem!... 59

Kniha Confiteor... (in Macharovy spisy, svazek 1) (1934)
Autor Josef Svatopluk Machar