VI.
DOBRÁ PARTIE
Zjev její každým dechem praví,
že nesmírnou svou cenu zná:
že pro salon a pro zábavy
a pro kočár jest zrozena;
že promenad má býti lvicí
a diamantem parteru,
mod vítěznou vždy průkopnicí,
žofínských sluncem večerů;
ví, že vše na ní harmonií
je neskonalé lahody,
že důstojný rám krejčí svíjí
kol divu matky přírody;
že Arabku i nejkrásnější
by ještě zkrášlil její hled;
čerň vlasů havran nejčernější
že mohl by jí závidět;
že jihu nádech v obličeji
zkvet delikátně na lících;
že rty má v barvě orchidejí
kol zoubků malých zářících;
že smát se umí k zulíbání,
že její řeč jest líbezná,
že graciesní všecko na ní –
to všecko, všecko dobře zná.
97
Je přímo vzorně vychována;
zná v němčině se velice,
hrá ne zle klavír, Maupassanta
čte v původním jen jazyce.
Je zbožnou potud, kam až snese
to dobrý ton a skeptici:
v neděli k velké mši se nese
pak – že má knížky modlicí.
Ostatně dědičkou je domu
a peněz – kolik, bůh to ví
a dobrá máť, jež hledí k tomu,
by nějaký cit jalový
jí nepad někde v duši mladou –
však strach to věru přepjatý:
tam poušť, kde mnoho lvů šlo řadou
a každý je tam zavátý...
98