VI. DOBRÁ PARTIE

VI.
DOBRÁ PARTIE
Zjev její každým dechem praví, že nesmírnou svou cenu zná: že pro salon a pro zábavy a pro kočár jest zrozena; že promenad má býti lvicí a diamantem parteru, mod vítěznou vždy průkopnicí, žofínských sluncem večerů; ví, že vše na ní harmonií je neskonalé lahody, že důstojný rám krejčí svíjí kol divu matky přírody; že Arabku i nejkrásnější by ještě zkrášlil její hled; čerň vlasů havran nejčernější že mohl by jí závidět; že jihu nádech v obličeji zkvet delikátně na lících; že rty má v barvě orchidejí kol zoubků malých zářících; že smát se umí k zulíbání, že její řeč jest líbezná, že graciesní všecko na ní – to všecko, všecko dobře zná. 97 Je přímo vzorně vychována; zná v němčině se velice, hrá ne zle klavír, Maupassanta čte v původním jen jazyce. Je zbožnou potud, kam až snese to dobrý ton a skeptici: v neděli k velké mši se nese pak – že má knížky modlicí. Ostatně dědičkou je domu a peněz – kolik, bůh to ví a dobrá máť, jež hledí k tomu, by nějaký cit jalový jí nepad někde v duši mladou – však strach to věru přepjatý: tam poušť, kde mnoho lvů šlo řadou a každý je tam zavátý... 98