VIII. DOBROU NOC!

VIII.
DOBROU NOC!
Vy, kteří jste jen jednou zřeli ji štíhlou, krásnou při tanci, vy, kteří jste snad uslyšeli ji zpívat sladkou romanci, vy, hned se rdící, když tak maně jen pohled její na vás pad, když po matčině levé straně šla z podvečerních promenad: ó rcete, kolik roků žití za obrázek by dali jste, jenž v hrudi mojí večer svítí v své záři plné, zlatisté? Neb živě zřím ji po desáté jak idylické ve chvilce má rozpleteny vlasy zlaté a v sukničce a v košilce tu „dobrou noc!“ dá otci, matce a krásnému dni za vše dík a smějíc se neb pějíc sladce, jde se svíčkou v svůj pokojík!... Ó rcete, kolik let by žití za obrázek ten dali jste?... Má duše smí i tam s ní jíti a na stráži být zajisté! 35 A po měsíční záři snésti jen těm snům dovoluje k ní, jež Osud, budoucnost a štěstí nám jistě jednou vyplní! Ostatně pod tím čílkem svůdným jen čistý sen vždy proletí, vždyť polibkem je otec cudným a matka křížkem posvětí... 36