KOMEDIE ŽIVOTA

KOMEDIE ŽIVOTA
Jak žít? Jak schovat vnitřní žití, své snění, citů vlnobití, vším pohrdu i nad vším smích, bouř, která duši rozhlaholí, i rány, které nejvíc bolí dotykem prstů špinavých? – Já nejsem extrem. Do pohody se nosím vždycky podle mody a v zimě beru teplý šat, já v dumách nekloním své hlavy, mám pro vše pozdrav usmívavý a znám se v každý hovor dát. Já chválím dobro blahobytu a vysměji se všemu citu ve sboru dobrých sousedů, znám cenu peněz, dobrých mravů i loyality hlásám slávu, ba, zpívám s nimi k posledu. I ve přátelských zmijí kruhu, když musím zřít v líc vzorných druhů, již po straně mou pověst rvou, co chválí oni, také chválím, jsem společníkem dokonalým – a hrám tak frašku protivnou. A jaký jiný život zbývá? Vždyť každý pravou tvář svou skrývá jak lakomec své tisíce! 135 Nuž, hrobe obílený, svorně hřej frašku nenápadně vzorně a tiskni masku na líce! Snad za to v mnohém ve slovníku a v moudrých knihách podle zvyku, jež slávu nesou do věků, tě poctí fráze rychloletá a přivěsí ti epitheta o dokonalém člověku, až s Tartuffstvím tím gestem všedním se rozloučíš a slovem sledním, jak v úloze tvé napsáno, až budeš s prken světa dole, kde odhozena bude role a dožito a dohráno... 136