* * *

Josef Svatopluk Machar

* * *
Když cit a žáry ve mně vřely a zápal jímal prsa má, když blesky vášní nitrem chvěly jak bouře lodi plachtama – já prosíval jsem v rozechvění moc temnou svého osudu, by zhasila těch žárů chvění i pustých vášní burácení, bych doplul ku své podjeseni bez bouří všech a bez trudů. A ticho přišlo z nenadání... Bouř zmizela i s hlukem svým. Teď úpal nudy bez ustání žárem trýzní ohromným a život můj se zvolna šine bez cíle, přání ku předu, jak loď ve kraje nehostiné jak rád bych bouř zas, nebe siné, bych utratil v ní žití líné a žárem zaplál k posledu!... 139