IV. SMUTEČNÍ ŠATY

IV.
SMUTEČNÍ ŠATY
Tak neslušel ti šat ten bílý, v němž na plesu jsem tebe zřel, ten modrý ne, v němž zjev tvůj milý jde do koncertů, divadel, jak černý háv dnes, moje milá, jenž objímal vděk údů tvých, když jedné na pohřbu jsi byla z tet uvadlých a svárlivých. Ten kontrast! Černý klobouk skrýval tvých světlých zdobu kadeří, skrz chmurný závoj zrak se díval jak diblíků dvé z zášeří, s tou veselostí roztomile tak tragicky ten smutek hrál, že nadšen, drahá, v tyto chvíle jsem jedno bezbožně si přál: než odložíš tak za čtvrt leta ty černé šaty docela, by některá tvá svadlá teta ti zase brzy umřela! 28