SMRT

Josef Svatopluk Machar

SMRT
Již tomu rok, co nosí v čele stíny a v prsou prosaické souchotiny. O holi opřen chodí volným krokem v chlad háje, kdež rád sedá nad potokem a stromy v dálku, když tam v krvi zmírá dne pochodeň, rád v teskných dumách zírá. Dnes slabé nohy službu odepřely. A matce zrak se v slzách topil celý, když lékař řek: „Již dejte, co si přeje...“ On v lenošku sed, stíny z obličeje mu zmizely, a vpadlým černým zrakem se zadíval tam v západ za oblakem. A náhle nesměle mu sjelo s retů: „Jak rád bych, matičko, dnes cigaretu!“ A v malé chvíli ruce zhubenělé s rozkoší tisknou svého ničitele. Zaplály dávným leskem jeho oči, modravá kola světnicí se točí, v ně zírá, zírá opojen a němý, hruď plní se mu znovu nadějemi, na duši cítí lehká šumná křídla, je mu, jak letět moh by v světla zřídla, v tu dálku, dálku oknem otevřeným... A západ protkal svitem ozlaceným ten modrý kouř a růže purpurové vykouzlil v posled v líce mramorové. Dohořel doutník, ruka matku hledá, a na hruď její klesá hlava bledá... 85

Básně v knize Confiteor... (in Macharovy spisy, svazek 1):