DVA ÚSMĚVY

Josef Svatopluk Machar

DVA ÚSMĚVY
Na klíně matky dítě hrá si, – z tvých jeden, bože, andílků – jak sláma zlatožluté vlasy se kudrnatí po čílku, to čílko list je nepopsaný, kam život vyrýti má sled – a dítě zírá na vše strany a úsměvem jen vítá svět. – – – – – – – – – – – – A z jizby svojí osamělé muž sešlý zírá z okna ven, kol rtů se matný úsměv stele, ne úsměv, síť to vrásek jen. Na čele psány hořké ztráty, truchlivý doklad, že už žil – sny mládí dávno rozeváty, jen kolem rtů ten úsměv zbyl... 80