XI. POZVÁNÍ

XI.
POZVÁNÍ
Nač toto čtyřlistové psaní, nač tolik dojímavých vět, nač vzpomínky i naříkání – já nečekal jsem na zpověď. Však svědčí to o dobrém tonu, že v těchto velkých vážných dnech, kdy celý dům váš pln je shonu a tone stále v starostech o toilety, o povozy, o upravení výbavy, o kuchyni – a vědí bozi – o jaké další přípravy – že jste přec našla ještě chvíle kdes v nerušeném ústraní a popsala ty lístky bílé a přidala k ním pozvání! Znám dobrý ton váš... však jste hladce si mohla jinak věrna být a mohla pera, vzdechů, práce, kus noci, slz snad – ušetřit: tu pozvánku jen, jako všude, jste mohla poslat, spanilá, ta litografům k slávě bude – a mně – – – by zcela stačila... 39