XXIV. ZA DAR KNIH BYRONOVÝCH

Josef Svatopluk Machar

XXIV.
ZA DAR KNIH BYRONOVÝCH

Je tomu nyní, paní, přes dva roky, co píseň naší lásky dozněla, dva dlouhé roky jste tam v dáli, svět jiný kolem vás se valí – a vy jste ještě vzpomněla? Co může býti u vás? Snad jen z nudy jste minulosti prošla zášeří? Té knihy jedna stránka bledá je plna skvrn... snad slzy... běda! Než... těm se ztěžka uvěří!... Snad v albu vašem moje podobizna, snad v knize někde čtyrlist jetele, snad verše mé, jež stůl váš tají, – ty máte-li – snad vzpomínají vám na dávného přítele... Však... vzpomněla jste... Díky za to, díky... Já probíral se těmi básněmi, a verše dva mi na paměti tanou; „jdu v srdci s živou nezhojenou ranou, však umřít přece nelze mi!“ 62