Vzpomínka.
Tak živá je ta vzpomínka,
jak včera bys‘ ji čet‘ –
a zatím prchlo v minulost
již dlouhých dvacet let.
5
Šel mladý muž, šel domovem,
na srdci tíži měl,
sníh roztál, oráč robotil
a v sadě slavík pěl.
U staré, černé fabriky
se potkal s davem děv –
ty bledé byly, zedrané,
stroj hučel z oken zpěv.
Za dveřmi dítě žebralo,
na něm jsi nezřel lest:
prý tatík churav, matička
již na hřbitově jest!
Pak potkal starce, stařeny –
ve tvářích bídy lesk;
na chatách starých, shrbených
též ležel němý stesk.
A slunko hřálo v jarní vzduch,
pásla se hojná zvěř,
a květem pestrým poset byl
les, pole, luh a keř.
Tak živá je ta vzpomínka,
ač prchlo dvacet let...
A dnes? Je více štěstí tam,
či ještě více běd?