Vzpomínka.

František Cajthaml-Liberté

Vzpomínka.
Tak živá je ta vzpomínka, jak včera bys‘ ji čet‘ – a zatím prchlo v minulost již dlouhých dvacet let. 5 Šel mladý muž, šel domovem, na srdci tíži měl, sníh roztál, oráč robotil a v sadě slavík pěl. U staré, černé fabriky se potkal s davem děv – ty bledé byly, zedrané, stroj hučel z oken zpěv. Za dveřmi dítě žebralo, na něm jsi nezřel lest: prý tatík churav, matička již na hřbitově jest! Pak potkal starce, stařeny – ve tvářích bídy lesk; na chatách starých, shrbených též ležel němý stesk. A slunko hřálo v jarní vzduch, pásla se hojná zvěř, a květem pestrým poset byl les, pole, luh a keř. Tak živá je ta vzpomínka, ač prchlo dvacet let... A dnes? Je více štěstí tam, či ještě více běd?