K prvnímu máji.
Vždycky, když zářivý sluneční dech
k rašení přírodu křísí,
když zpívá pták, voní růže i mech,
když v květy motýl se mísí,
pod jařmem v temnotě čekáme též,
touhou se v hrudi dech tají:
na Tebe čekáme – ó, blíže spěš,
Ty lidstva budoucí Máji!
Z továren, ze šachet, z polí i hor,
kde otrok hyne, se mučí,
od moře až k moři jásavý sbor
Tobě dnes pozdrav svůj zvučí.
S čistými dušemi v nový jdem svět,
kde slunko svítí i láji –
na Tebe čekáme, na konec běd:
pospěš k nám, budoucí Máji!
Po věky mízu nám střebal ze žil
upír – byl vždy nenasytný,
po věky biřic nás kopal a bil
a kosil jako klas žitný.
Po věky mlčky jsme snášeli knut –
dnes hlas náš se nese kraji.
Ku světlu jdeme, svůj ničíce blud:
vítej nám, budoucí Máji!
27