Ó Bože (jsi-li), proniká-li k Tobě
hlas našich vlasteneckých advokátů,
národních řečníků a umných veršotepců,
žen blouznivých a čilých žurnalistů,
všech, kteří ve všech tóninách Tě prosí
o svatý plamen nadšení, by spadl
odkudsi s nebes, zážeh srdce, duše
národa všeho k bojům dnešním, příštím –
i kacíře, i syna ztraceného
hlas slyš a vyslyš: Spadne-li ten plamen,
ať padá v srdce cudných milujících,
jichž láska kvete v slohu třicátých let;
ať padne v hrdla spolku při sklenici,
jenž chraplavým si hlasem hejslovaní;
purkmistrům dej jej pro slavnostní chvíle,
vlastencům z profese i advokátům,
těm dej jej, Pane, neboť taký plamen
neškodí celkem: chytne, kmitne, shasne,
a nositel se z něho klidně vyspí
jak z vína, z piva. Ale národ, Pane,
chraň před nadšením tím jak hlízou moru,
před extasí a opilostí ducha
chraň národ, Pane! Tvrdými nás učiň,
tuhými v sobě, chladnými jak ocel,
ta ocel, jež hra leskem labradoru
a nechytá a nehřeje. Jen sláma, dřevo
plamenem vznítí se, však život tratí.
Ta ocel svítí, chladná, lesklá ocel,
odráží slunce úsměvem svým zlatým,
odráží oheň krvavými šlehy,
kdo uhodí v ni, bolest cítí v ruce,
kdo rozpálí ji ve strašlivém žáru,
ten nesmí všetečně se dotýkat jí,
neb ona změní modravou svou barvu
v červenou zhoubu, zničí, spálí všecko,
však sama nehoří. Tu tvrdost dej nám,
ó Pane, hladkou, tvrdost ocelovou –
a jsme-li dosud železem jen měkkým,
nechť dopadá Tvůj perlík v naše tělo,
ať duní to v nás, ať si hřmí ty rány,
ať odletí ty třísky nestatečné,
jimž není dáno ocelí být jednou,
ztvrď, Pane, nás, by příští temné časy
nás našly tak... Ó modrá oceli ty,
z tebe-li bodák, vjede v prsa cizí
a nezlomí se; šavle je-li z tebe,
rozpoltí rázem sebe tvrdší lebku;
dělo-li z tebe, dovede tvůj jícen
mluviti smrtě; můžeš pluhem býti,
tím znakem míru; chirurgovým nožem,
jenž uzdraví, kde musí amputovat;
i drobným pérem, zbraní nejstrašnější,
když nerezaví... Oceli ty modrá,
ty, silná v sobě, na nic nespoléháš,
jen na sebe, jen na tu tvrdost svoji,
tu hrdou, egoistní, chladnou tvrdost –
ó Pane, jsi-li, slyšíš-li a můžeš –
tou ocelí, tou ocelí nás učiň!