EPISODA.

Josef Svatopluk Machar

V sluch mého bláznivého Majestátu zalehly hlasy nespokojenosti; a že to hlučení mi bralo spánek a rušilo poklidné zažívání, tož po příčině pátrati jsem začal: milion jest jich, milion to celý a možná víc, a všichni stojí dole, nejníže dole v šeru, puchu ulic, jak vyšli z šachet, továren a dílen, ze hřmících vlaků, ze stavenišť rudých, z cihelen, lomůmají žluté líce, pohledy zlé a zatvrdlé a ruce, žilnaté ruce, zpěchované, černé buď nemyté, buď zažrané v nich vrásky a ruce ty se zatínají v pěsti a pnou se vzhůru, k tomu ústa křičí, zvykem jaksi rozevřená ústa: Chléb! Světlo! Světlo! Chléb! a Chléb a Světlo! Ten pohled zrovna estetický není a řev je také trochu jednotvárný i ve slovech i v ostré melodii... Ach, na nás, bláznech, Osud zaskrblil si, když rozum rozděloval, za to přidal nám na srdci, což bláznovství je naše. Neb srdceto jest cestou k našim očím a srdce jest i cestou k našim uším i dveřmi k duši naší. Jest i mírou, jíž svět i lidi měříme, jest váhou pro zlé a dobrésrdce je náš tyran, vše ostatní v nás jenom otrok jeho. Tož řev a pohledy a pěsti vzpjaté srdce stiskly. K biskupům a kněžím o radu šel. Na klenutých břichách sepjaté ruce točili si mlýnky a v tuku skrytá očka vznesli k nebi a řekli: „Plni Satana jsou oni. Ne chlebem člověk živ, však slovem božím. Království nebeské nechť touhou jejich, a ostatní vše přidáno jim bude.“ A někteří z nich na balkon i vyšli a kázali ta slova dolů davům, čtli z evangelia cos na to ještě, než nepronikli hlasemplni zlosti hodili knihou v shluk ten, kniha padla, však milion řval výsměšně a drze; Chléb! Světlo! Světlo! a Chléb!... Tu obrátil jsem k vlastencům svůj zřetel: Hle, bratří dole, jedna krev, krev naše!“ Vlastenci pěli nadšený zpěv jakýs, dva rýmy: Vlast a slast! mi hřměly v uši, a dlouho proseb mých si nevšímali. I klepati jsem na jich srdce počal podivná srdce! byla malá, větší a znělo to v nich peníze jak v měšci, a každé mělo přelíbeznou vlastnost, že roztáhnout dle potřeby se dalo i na pytel z čehož jsem viděl, že srdce blázna od přírody musí být jinak strojeno než patrioty, a další výklad: bláznovství, to není změtení koleček, jež v lebce máme, však nedostatek elastiky srdce... Konečně usmál patriot se jeden a řek mi: „Blázne z bláznů, vyjdiž se mnou.“ Vzal pěkný bílečervený si prapor, vstoup na balkon a rozvinul jej celý a hromoval: „Ne chléb, Vlast matka napřed!“ I spustil prapor v davy. Prapor dopad. Tu milion se vztekle na něj vrhl, půl bílou oderval a sšlapal divě a rudou půli vznesl nad hlavami a řval zas: Chléb! a Světlo! Viz, blázne,“ vlastenec se na katil, s korouhve naší strhli barvu míru a barvu krve drze vytyčují oh, jenom bodák sklopí tyto ruce, olovo stiší řvoucí tato ústa toť vlastizrádci –„ a šel rozhorlený pět píseň druhů. šel k lidumilům. Ozdoby lidstva, svědomí ta přísná, seděli v radě: zakládali spolky k ochraně zvířat, psali manifesty o věčném míru, skládali tam protest, to proti vraždě tuleňů a mrožů, neb Eskymové tak prý zuřivě si proti těm přeubohým tvorům vedou, že možno bát se již jich vyhynutí... Na slova vstal stařec šedobradý a útrpně mi v oči patře pravil: Ubohý, blázne, jedno tobě povím. Zda pozoruješ koně na ulicích? V povozech těžkých zapražené koně? Hleď, tak jdou od prvního kuropění do pozdní noci. Viděl’s jejich oči? Jsou slepá, bědná zvířata. A nad to nemají hlasu, nemohou si stýskat a požalovat. Jdi, rci milionu, by na kolena pad a blahořečil Osudu svému, že mu oči nechal a lidskou řeč, že stýskati si může. Cíl náš je velký, daleká je cesta, a protest první tam, kde utrpení je větší...“ Leccos ještě řek mi filantrop starýpaměti však nemám. I šel jsem ku státníkům, diplomatům. Ah,“ usmáli se, „předem nutno znáti je historii. Ta zná jenom kroky, rozvážné kroky. Skoktoť katastrofa, a státu složení jest velký problém, dějiny pracují tu, není radno, by lidská ruka sáhla v dílnu jejich. My věříme, že přijde jednou doba, jež vyplní jim požadavky všechny však dnes tak není. Nutno tiše čekat, mít trpělivost. Zvolna, ale jistě jde doba nesouc v klínu, čeho třeba...“ A že to hlučení mi bere spánek a poklidně mi zažívati nedá, tož sám vystoupím, našloť srdce moje prostředek, pomocmilion mi bude v pravnucích svojich ještě blahořečit: Vy dole tam, vy ruce natažené, vy klesněte! A volající ústa, vy zavřete se! Poslyšte rady! srdce mluví! Sevřené srdce. A netiskněte mi je, prosím, dále, neb bolí to. , blázen, radím moudře. Je nutno zvrátiti řád jeden předem, řád Přírody! Hle, viděli jste včely? Tam královna si sedí pyšně v úlu a trubců kol sebe valné roje, a dělníci tam, kteří trubce živí i královnu! A mravence jste zřeli? Tam kasta dělníků a bojovníků a vůdci tam a parasiti líní. Tam nutna revoluce! Potlačení a kdož jsou dole, vzbouřiti se musí! Tam vaše práce! Přírody řád zvraťte! žije vzpoura! Mravence a včely musíte vzbouřit, tam je vaše spása! Vy znáte Darwinovu theorii? Nuž, tam to kotví, tam je pramen bídy. Přejatý zvyk a dědičnosti zákon, jímž žije tvorstvo! Ke kořenům jděte a neste prapor červený v ty ouly a v mraveniště! Tato revoluce červánkem bude vašeho i rána, neb v řetěze tom zotročení všeho po článku článek rozbit býti musí. Vzestupně jde to. S mravenci to začne, a u vás skončí. Příroda je krutá a konservativní, vy vneste vzpouru do její říše, ona rázem ztratí svou raison d’être, a v tom okamžiku dech svobody vším tvorstvem stoupat bude. Od včel k vám. Toť jasno, bratří moji! A u kořenů dlužno začít, jinak to dílo bude nezdařené zase. Vše půjde rychle, nebojte se, prosím, neb tisíce let před Věčnosti tváří jsou jako výdech jeden. Lebka i vaše budou tlít, je pravda, proti tomu však neznám rady. Soulad být ve všem, a délka cesty vyžaduje času. A svaté právo vaše, jak je zvete, též času třeba , by povyrostlo a síly nabylo a hlavně: zubů... Neb dneska, přiznejte mi, prosím, přece je nemluvně to chudokrevné, malé a bezzubé a v ručkách nemá síly... Nuž, neznám strojit slov ve hřmivé věty, v obraty přesvědčivé, vím však, cítím, že jedno třeba: Nésti revoluci do mravenišť a úlů! Rozbít zákon Přírody staré, zrcadlo rozbít, jež lidem držípak vše bude jinak... A požehnání mého Majestátu buď láskám vašim...“

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

francie, veličenstvo, napoleon, tuilerie, císař, revoluce, bourbon, paříž, rus, robespierre

170. báseň z celkových 535

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VÍDEŇ. (Josef Svatopluk Machar)
  2. 15. –21. ČERVENCE 1935 (Josef Svatopluk Machar)
  3. báseň bez názvu (Karel Havlíček Borovský)
  4. V museu voskových figur. (Emanuel z Čenkova)
  5. báseň bez názvu (Josef Svatopluk Machar)
  6. TRAGICKÉ SLOKY (Antonín Sova)
  7. FOUQUIER – TINVILLE. I. (Josef Svatopluk Machar)
  8. ZA DNE A NOCI. (Jan Červenka)
  9. IX. HORROR VACUI. (Josef Svatopluk Machar)
  10. Z DENÍKU Mlle DE T. (Josef Svatopluk Machar)