Sonet o nezbytných milujících.

Josef Svatopluk Machar

Sonet o nezbytných milujících.
Jdou zelenavým světlem pěšiny, jež habrovím kams dolů k vodě vede; den svěží, modrý nádech krajiny – nic kol jich pohled vábit nedovede. Jdou harmonicky. Jejich řeč však přede boj nenápadný, zápas jediný: pomlčka, slovo, vzdech, jenž se rtů sjede – vše mířeno je v soka slabiny. Ví každý: kdo z nich opanuje pole, má kořisť – povolného otroka, té morálce se učí v lásky škole... A chvilkou pohlednou si do oka a velkou něžnost do pohledu toho – však tajně zrak ten pátrá: Nuž, kdo s koho?... 26