Sonet dedikovaný slunci.

Josef Svatopluk Machar

Sonet dedikovaný slunci.
Ty věčný ohni, může, smí-li z dáli zaletnout k tobě chabých veršů pár – vpij je, jak z květů, které rozpukaly, as vpíjíš vůni v pruhu světlých par! Mé verše též jen ve tvém teple zrály, má duše trpkosť, tys jim dalo žár, já dal svou krev, tvé blesky život daly a dech a tep v těch mrtvých liter tvar. Sám žiji tebou. Všecko, čím zde jsem, je z tebe, tvé. Jsem jedním paprskem, jenž z tebe kmit’ a zapad’ kams v kout šerý. A šedou věčnosť, aether, hvězdné vlnobitívlnobití, zem, na ní vše, co jen se zove žití, pronikl, prošel a žil v žití efemery!... 32

Kniha Jarní sonety (1893)
Autor Josef Svatopluk Machar

Další vydání

Sonet dedikovaný slunci. v knize Čtyři knihy sonetů (in Macharovy spisy, svazek 5) (1938)